Zrcadlo věčnosti

Kith - Sidhe

Píseň - Lose Yourself

Zrcadlo Věčnosti stála před lesklou plochou tvořící hranici její říše a třásla se v uragánu emocí, které neúprosně drtily její myšlenky.
Venku bylo Peklo. Peklo, které jí neustále ubližovalo. Peklo, které z duše nenáviděla.
Její pozice v Pekelné hierarchii byla míněna jako žert, jako urážka jejích schopností, jako ponížení, které musela každý den vytrpět.
Existovaly dvě části jejího věčně proměnlivého titulu, které nikdy neměnila. Její určení, její kotva, kámen stability v šíleném a stále se měnícím vesmíru. První z nich bylo:
ZRCADLO.
To jediné nebyla urážka, to jediné ji definovalo.
Byla to pravda, byly to všechny možnosti, které dnes a denně viděla a cítila ve všem.
Její sudba byla cítit všechny možnosti, všechno dobré v každé z nich. A všechno zlé, zakrnělé a nezužitkované. Proto je nenáviděla. Všechny do jednoho. Všechny, kteří skončili v Pekle.
Tragédy, srábky a maličké idioty. Nebyli jako ona.
VĚČNÁ.
Jak se mohlo stát, že ji zde uvěznili a zadupali na dno pekelné hierarchie, jí stále unikalo.
Jednu z mocných tohoto vesmíru, která tu byla před a bude i poté, co Peklo zanikne.
Měla na své straně čas a mohla čekat, ale to by znamenalo přiznat porážku.
A ona nebyla poražená, ani zdaleka ne.
Měla plán, který již dávno uvedla do chodu…
Zrcadlo Věčnosti sáhla do sebe a zhasila jednu z hvězd ve svém nitru.
Na Plán si nedovolovala myslet ani uprostřed své soukromé vrstvy pekla, kde si ostatní šlechtici mysleli, že jsou neomezenými pány.
Zrcadlo Věčnosti však byla chytřejší. Věděla, že ji všude sledují, protože jí závidí její původ a důležitost.
Před zrcadlovou stěnou ohraničující její soukromé komnaty udělala pár posledních úprav svého zevnějšku, než vyrazila ven.
Pokynula nonšalantně rukou na svou skvadronu patolízalů a sluhů, že mohou vyrazit.
Nadešel čas, kdy ostatní šlechtici budou hrát hry o to, kdo se stane dalším Císařem.
Idioti, kteří neví, že ona jediná může zvítězit.