Císař - mrtev

Kith - Sidhe

Píseň - Violin Concerto in g-minor

“Právo na vlastní určení skrz svobodnou vůli.
Touha nést následky a odpovědnost za své činy.
Vášeň.
Nezlomná vůle a sebejistota.
Bradu zpříma.
Kdo tvrdil, že si Peklo nevybral?
Není to snad obraz jeho duše?
Očišťuje nás a nutí nás se měnit k lepšímu.
Není to snad místo, které slouží dobru ve světě víc jak Nebesa?
Vláda jeho byla spravedlivá a dlouhá.
V každém se snažil vidět to nejzlejší a pomoci mu zanechat to za sebou v Pekle.
Nutil nás k tomu být v pohybu a nyní sám strnul.
Dnes pláče celé Peklo. Dnes na Nebesích pějí oslavné hymny, protože nás opustil náš milovaný Císař Pekelný.”
Komoří skončil smuteční řeč nad opulentní stříbrnou rakví zasypanou bílými růžemi.
Jeho Císařovna si utřela slzu, která jí stékala po masce, a pokynula mu.
Komoří se naposledy uklonil svému zesnulému pánovi a pak beze slova vzplanul.
“Šoupněte toho dědka pod drn, ať můžeme jít konečně na hostinu. Z těch lží mi děsně vyhládlo,” řekl do ticha citlivě Nepřekonatelný Princ.