Voják terakotové armády
Kith - Troll
Píseň - All the Devils Toys
Typ hry - pro cíl
Role pro muže
Skřítčí střípek
Nádvoří před palácem se rozeznělo spěšnými kroky jednotky. Princova osobní družina se právě vrátila z vyjednávání s nájezdníky a žádný ze strážných se neodvažoval postavit se do cesty veliteli, který přinášel do paláce důležité zprávy.
Vojáci doprovodili svého velitele až k bráně paláce, ten pokračoval až před zraky samotného císaře. V uctivé vzdálenosti od císařského trůnu se zastavil a poklonil se vládci. Beze slov potom předal v černé látce zabalený meč, který jeden ze sloužících císaři donesl.
Až teprve v tomto okamžiku šlo spatřit, že generál, který jinak více pozornosti věnoval své zbroji (a samozřejmě promýšlení taktiky) než etiketě, zbystřil. Princ se totiž před pár dny vydal až na bojovou linii, aby osobně přinesl konec nájezdnému tažení obrovské východní armády. Meč zabalený do černé princovy standarty znamenal jediné. Že princ selhal.
Císař jediným pohybem ruky vydal rozkaz, aby se celá země dozvěděla o smutku, který dopadl na vládnoucí dynastii. Potom si nechal přivolat generála. Nebylo času nazbyt a oplakávat smrt syna bude mít příležitost, až bude jeho země v bezpečí.
„Co si žádáte, můj pane?“ poklonil se generál.
„Tak jako já, i ty dobře víš, že náš milovaný syn položil svůj život v boji za záchranu naší země. Měl jsem mu v jeho zbrklém činu zabránit, ale kdo mohl vědět, že protivník má tak málo cti a místo čestného souboje muže proti muži raději prince zákeřně zavraždí? Jeho smrt nesmí zůstat bez odezvy. Přišel tvůj čas, generále. Seber celé své vojsko a chci vidět, jak se ta východní sebranka bude plazit v prachu a prosit o slitování. Ale tak jako oni nenašli svoji čest, tak my nenajdeme pro ně slitování. Rozumíte mi?“
Mohutný válečník se zvedl a srovnal si zbroj. „Naprosto, císaři. Pomstím smrt našeho prince. Protivníkova armáda bude zahnána na útěk a všichni, co se nám dostanou do rukou živí, zemřou. Nebo byste raději nějakou levnou pracovní sílu? Určitě bude mnoho míst, které si budou žádat opravu.“ Nečekal na císařovu odpověď, uklonil se, opatrně si nasadil přilbu, aby dobře vynikaly jeho majestátní rohy, a vyrazil za svým úkolem.
Když generál vyšel na nádvoří, už tam na něj čekali velitelé jednotlivých oddílů vojska. „Do boje vyrážíme zítra ráno. Dnes večer ať zbrojíři, zásobovači ani kováři nezamhouří oka a připraví vše, co bude třeba! Čeká nás velký boj, boj o osud naší země. A my, my jej nesmíme prohrát!“ Ozvalo se burácivé provolávání slávy, a potom se všichni rozešli za svojí prací.
Troll ještě chvíli stál na nejvyšším stupni velkého schodiště a už si představoval, jak jej císař za jeho zásluhy v boji jmenuje členem své nejužší rady...
Lidský střípek
Úředník za stolem si prokřupal prsty, protáhl se a nalil si další šálek čaje. Od rána se v jeho kanceláři nezastavily dveře, vláda Čínské lidové republiky před několika dny zmírnila omezení týkající se rodiny, a když se to doneslo i mezi lidi zde v provincii, objevila se spousta těch, co přišli škemrat o možnost pořídit si druhé dítě. Samozřejmě, že se zde objevila také spousta těch, kteří na to ani za nových podmínek neměli nárok, ale jako by si nemohli sami nastudovat příslušnou vyhlášku... Ne, oni ho musí přijít otravovat sem, aby si ani nemohl vychutnat svůj odpolední pu-erh.
Samozřejmě, že se našli tací, kteří šli na věc chytře, a úředníkovi podstrčili i to málo jüanů, co našetřili. A zase co by on jim nevyhověl... Ostatně každý z něčeho musí žít.
Na dveře zaklepali další žadatelé. Úředník se rozvalil v křesle a už ode dveří si je měřil pohledem. Ale, kohopak tu máme? Manželský pár znal už dávno, kdysi si usmyslel, že právě s touto ženou se jednou ožení. A tady ten skrček, který dře od rána do večera, aby uživil rodinu, mu ji vyfoukl... Ale to se uvidí, kdo se bude smát naposled...
„Pane Hang, přišli jsme vás požádat o povolení na dítě...“ začal koktat manžel, když si všiml, s kým má tu čest. „Nastudovali jsme si pečlivě novou vyhlášku a jsme si jistí, že veškerá kritéria splňujeme.“ Úředník chvíli listoval v papírech. „Ale vy dítě už máte..“ „Ano, pane, máme, je to ale dcera. A podle vyhlášky rodiny, které mají pouze dceru, mají možnost požádat o povolení. A také já i moje žena splňujeme i druhé kritérium – oba jsme jedináčci...“ Nevyřčená otázka zůstala viset ve vzduchu.
Pak jemným, melodickým hlasem promluvila žena. Přes to, že pana Hang dobře znala, pečlivě se držela formalit. „Dovolili jsme si, samozřejmě jako poděkování, pro vás něco přinést...“ Na stolku před panem Hang se objevila obálka, která skrývala nemalý obnos peněz. Hang se po ní natáhl a zkušeně zhodnotil, že ta částka je rozhodně zajímavá. Ale kdepak, to jim nedaruje.
„Takže vy se mě pokoušíte uplatit? Jestlipak víte, co to znamená? Soud a pro vašeho manžela pěkných pár let vězení...“ Žena zbledla a muž vedle ní se roztřásl jako osika. Oba moc dobře věděli, že úředník Hang je penězi posedlý, dokonce už několik rodin, které tu byly před nimi, naznačovalo, že takovou částku rozhodně nedokáže odmítnout. Však to taky byly veškeré jejich úspory.
„Chyou,“ oslovil úředník ženu, „jen že jsme staří přátelé, tak to, co se právě stalo, zapomenu nahlásit svým nadřízeným. A teď už mi oba zmizte z očí!“ Žena se natáhla pro obálku, ale úředník ji zadržel. „Tohle tady zůstane, abychom si rozuměli.“ A potom se k ní natáhl, tak blízko, aby ucítil vůni jejího květinového parfému, a jen pro ni zašeptal. „Inu, měla sis vybrat lepšího muže, moje drahá...“