Doktor

Kith - Redcap

Píseň - Like a Surgeon

Typ hry - pro atmosféru

Role pro muže

 

Lidský střípek

Ve vykachlíkované místnosti bez oken stojí pět postav v bílých doktorských pláštích a dva vojáci v lehkých khaki uniformách se samopaly. Na žulové desce ve výši pasu spočívá tělo. Zkušeným pohybem rozetneš kůži na hrudníku a břiše do tvaru „Y“ a asistent okamžitě nakládá háky, kterými kůži stahuje přes obnažená žebra ke stranám. Holou rukou pronikáš mezi svaly břicha a když narazíš na šedivou blánu pobřišnice, protneš ji skalpelem. Druhému asistentovi z třesoucích se rukou vyklouzne břišní hák a zazvoní na podlaze. Spěšně ho sbírá a napodruhé vkládá do břišní dutiny, aby obnažil vnitřnosti. Z nosu mu skane kapka potu a jemně pleskne o žluté tukové lalůčky velké předstěry. Zpoza svých kulatých brýlí si ho změříš přísným pohledem šikmých očí a věnuješ se nadále tělu. Je na čase se podívat na stav tenkého střeva po měsíční hladovce zakončené dvěma dny extrémně vysokého přísunu masitých pokrmů. Nález odpovídá tomu, co jsi očekával, ale až nyní si může být lékařská věda skutečně jistá. Díky tvému výzkumu se lidské chápání fyziologie posouvá zase o kus dál. Ještě dvacet minut strávíte nad tělem upoutaným k žulové desce. Postupně připomíná spíš staženého a vyvrhnutého králíka připraveného k pečení než člověka. Teprve na konci utichne jeho agonický křik a ustanou spastické svalové záškuby.

Dnes v noci budeš spát klidně. Přinesl jsi lidstvu zase další smysluplnou oběť...

 

Skřítčí střípek

Ve vlhké noře vyplněné zatuchlým vzduchem leží na holé zemi víla. Její ulomená křídla se pomalu potápějí ve sklenici zelené tekutiny. Rudovlasý skřet nacvakne víčko a upře svítící oči na svoji oběť. „Začneme?“, zeptá se a odhalí ve šklebu několik řad žlutých špičáků.

Na křivých stěnách mezi plazícími se červy visí zašlé chirurgické nástroje. V odpadní jímce v rohu plavou předchozí nepodařené Doktorovy pokusy. Končetiny, hlavy, křídla, beztvaré žmolky. Vše, co nezvládl z různých příčin pozřít. Přesto ale rád jímku nazývá spižírnou a občas, když ho honí mlsná...

Víla křičí strachem a bolestí, když jí poutá končetiny k železným kruhům v rozích místnosti. Už musí být tak blízko! Co může být tak těžkého na tom operačně odstranit nadutost z elfa? V nějakém orgánu se ukrývat musí, a tak je to jenom otázka správného výběru, co uříznout!

Zatím zjistil jen, že slzy víly se hodí do lektvaru omlazení, zuby rozemleté na prášek zvyšují potenci a proti obecnému přesvědčení je její krev dobrá leda tak na dobarvení vlasů.

Pracuje bez odpočinku celou noc.

Jeho výtvor je ve své komplexnosti krásný. Víla zbavená očí, aby už nemohla pohrdat těmi, co nejsou tak fyzicky krásní jako ona. Přišitá havraní křídla místo nepraktických motýlích- odolnější a méně náchylná k polámání. Neuvidí na cestu, až poletí, no ne? Škoda, že nepřežila zákrok. Ale budou další. Je jich tam ještě tolik...

Skřet se vztyčí od operačního stolu a protáhne si křivá záda. Zapraská v nich tak nahlas, že každý neurolog by při tom zvuku zajisté zbělel hrůzou. Navlékne si bílý doktorský plášť, na nos nasadí kulaté brýličky a vystoupá po schůdcích ke dveřím.

Když otočí klikou, zazáří z druhé strany bíle vymalované stěny nemocničního koridoru osvětlené žárovkou s moderním plastovým chránítkem.

Pak se v kobce opět rozlije tma.