Požíračka červů :: Zvony pekla

Úvod > Snový svět > Šlechta > Požíračka červů

Kith - Sidhe

Požíračka červů vydechla úlevou, sotva za ní zapadly dveře její soukromé pekelné vrstvy.
Nikdo krom Císaře, který měl nyní očividně na starosti jiné věci, ji tu nebyl schopný sledovat.
Chytila se za kůži na svých zádech, zapáčila a s vlhkým křupnutím si rozervala povrch zad od krku až po pozadí.
Stáhla ze sebe svoji venkovní podobu jako kus hnusného hadru a zavěsila ji na věšák u dveří mezi ostatní kůže a převleky, které na sebe oblékala při jednání se zatracenci.
Promasírovala si své dlouhé uši a vstoupila do sprchy, která byla hned za dveřmi.
Luskla prsty a její budoár zaplnila tichá relaxační hudba.
Smívala ze sebe krev a špínu, která na ní ulpěla, a pak se jala kartáčovat své dlouhé a krásné vlasy.
Všechna ta patina a rozcuch, co používala venku, jim vždycky dala děsně zabrat. Naštěstí měla zaručený recept, který smyl veškeré nečistoty. Šampón z duší prodejců čistících prostředků doplněný o pečlivě vybrané kousky duší kněžích.
Vyráběla si ho sama, stejně jako svou zmrzlinu, kterou si naložila do poháru, když vyšla už upravená a čistá ze sprchy.
Oblékla si župan, který připomínal všechno jiné kromě roucha pekelného šlechtice, pohodlně se rozvalila na pohovce a přivolala jednu z bublin, které kroužily pod stropem.
Zahleděla se dovnitř.
“Och, José Armando! Jak jsi mohl, copak se ti snad nelíbím? To pro tebe nejsem dost krásná?”
naříkavě pravila Esmeralda svému miláčkovi.
“Může za to ta žena, kterou jsi tu zahlédl?” hystericky pokračovala v tiátru nádherná kráska v bublině.
Požíračka milovala ty okamžiky, kdy mohla někomu ukázat svou krásnou tvář a vyvolat tím tolik děsu, tolik rozkolu v lidech, kteří si mysleli, že už z Pekla unikli.
Milovala tahle malá soukromá peklíčka, která byla prodchnutá strachem z toho, že ztrácíte milovanou osobu.
Bylo to o tolik lepší než ten neosobní pocit davové paniky tam venku.
Ale bylo jí jasné, že ti ostatní idiotští lordi Pekel by ji nikdy nepochopili.
Nelitovala tedy své námahy, aby tomu páru pomohla najít se i po smrti. Umožnila jim dokonce, aby naoko uprchli na Nebesa - ve skutečnosti do jejího přísně střeženého a tajného kousku Pekla.
Teď jim chtěla otrávit srdce. Rozbít vztah. Ukázat jim, že v Pekle neexistují žádné dobré konce.
Pouze svou tváří a pár nevinnými rozhovory, které stačily na to, aby Armandovi popletly hlavu, hodlala vymačkat tyhle duše až na samotnou dřeň.
Milovala je stejnou měrou jako nenáviděla jejich hloupou víru v naději, která nikdy neumírá.