Advokát - sluha Zenové zahrady

Kith - Sidhe

Píseň - When You`re Evil

Typ hry - pro cíl

Role pro muže

Lidský střípek

„Je to tak, pánové - tohoto muže soudit nelze. V pravém smyslu slova „vina“ je nevinný...“ prohlásím a pro efekt si upravím záhyby na hedvábném rukávu svého kimona s motivem kvetoucích třešní.
„Taková nestydatost! Jak se vůbec opovažuješ, ty zrůdo?!“ vyletěl rohatý hromotluk ze svého polštáře na druhém konci tatami. Dělí nás podnosy s pečlivě urovnanými pochutinami a jsem si vědom toho, že toho nestydatého trolla strážní, čekající za odsuvnými papírovými stěnami, zvládnou zastavit a uzemnit dřív, než by ke mně doběhnul. Naštěstí stačí uklidňující ruka jeho pána, položená konejšivě na jeho chlupaté masité předloktí. Odfrkuje tak silně, že by to nejednomu nahnalo strach. Nikoli tak mně. Svým postavením jsem cosi jako nedotknutelný. Pokud tedy nechcete mít co do činění s nejvyššími autoritami, samozřejmě.
„Zachovejme chladnou hlavu, pánové,“ zavrčí lord sedící na stejné straně jako horkokrevný troll. „Jste si naprosto jist, že zákony jeho výsosti umožňují, aby zrůda, která spáchá taková zvěrstva, prostě jen tak byla zase z našeho zajetí propuštěna na svobodu, a to jen proto, že vše, co konal, bylo na rozkaz někoho jiného? Bez toho, abychom měli k dispozici psaný exemplář těchto pokynů? Jen proto, že se zajatec odvolává k vyšší autoritě?“
Odkašlu si, narovnám tuhnoucí páteř, pečlivě uchopím hůlkami rýžový koláček a než odpovím, několikrát zamyšleně přežvýknu. Vidím, že namyšlenému trollovi už na čele pulzuje nateklá žíla a svaly na rukách se zatínají a zase povolují v čím dál tím rychlejším sledu. Samozřejmě vím, že už mám vyhráno, ale tohle všechno je součástí představení, za něž dostávám zaplaceno. Nemůžu za to, že mě to tak baví...
„Zajisté právo umožňuje pokračovat ve věznění mého klienta, ale je pak třeba počítat s tím, že ten, kdo jej odmítl i po mé dnešní návštěvě osvobodit, bude pozván k vyšší autoritě, aby své rozhodnutí osobně zdůvodnil. Pokud dnes ale můj klient bude propuštěn, bude mým doprovodem bezpečně eskortován ke stejné autoritě za stejným cílem. Já sám se na vašem hradě rád ještě několik týdnů zdržím a využiji vaší pohostinnosti, než budou dokončeny všechny nutné formality...“
Usrknu z kalíšku vonící čaj, rychlým pohledem poděkuji obsluhující dívce, nadechnu se a pokračuji k finále svého proslovu.
„Mí lordi by ale měli zvážit, zda jim těch pár oveček stojí za náročnou cestu, kterou by museli absolvovat, pokud by se rozhodli nepodvolit platnému právnímu řádu a...“
„Dva tisíce mrtvých je u tebe PÁR OVEČEK??? Ty stvůro beze cti...!“ zařve již zcela vykolejený troll a jedním skokem se ke mně pokusí dostat. Ozvou se nárazy rychle odstrkovaných papírových zástěn a útočník je během krátkých sekund znehybněn na zemi a zuřivě odfrkuje do rýžových vláken.
„To by stačilo, Tegakke! Zahanbuješ mne před váženým hostem a porušuješ mír mého domu! S okamžitou platností jsi propuštěn z mých služeb! Očekávám, že ještě dnes spácháš čestné seppuku. Pokud ne, neočekávej, že kdy může tvé jméno být očištěno!“ vykřikne lord na svého služebníka a se skřípěním zubů sleduje, jak jej stráže odvádějí z místnosti.
Než opět zvednu oči, dovolím si krátký úsměv věnovaný kalíšku čaje...

Skřítčí střípek

Na tiskové konferenci bylo natřískáno, jako by se měly zadarmo rozdávat peníze. Zástupci čtyř nejsledovanějších rozhlasových stanic a jedné televize se mačkali úplně vepředu, sledujíc bedlivě řečnický pultík. Zbytek sálu byl zaplněný z části reportéry a týmy méně významných médií a z té větší části davem třímajícím transparenty s nápisy osočujícími soudní řízení ze zmanipulovanosti, falešnosti a všeobecné nemravnosti. Hukot už byl nesnesitelně hlasitý a rozhodně se nechystal polevovat. Dohlížející policisté se ve svých nažehlených uniformách už pořádně potili. Většina si nepřála nic víc, než mít už tuhle nepříjemnou záležitost za sebou a jít na pár donutů s Coca-Colou do kantýny. Konečně se blesky fotoaparátů rozburácely a k řečnickému pultíku přistoupil vysoký muž ve světle šedém drahém obleku, upravil si tmavomodrou kravatu, uhladil špinavě blond vlasy načesané po moderním způsobu a blýskl bezchybným úsměvem. Působil jako něco mezi strýčkem Samem a číhajícím aligátorem. Na klopě se mu skvěl malý odznáček s americkou vlajkou.
„Dámy a pánové, prosím klid! Kliiid!“ zařval do ohlušujícího rámusu autoritativně policista s hodnostním označením kapitána. Pro zdůraznění zabušil obuškem do boční strany dřevěného pultíku, kde si šedý muž právě rovnal před sebou papíry.
„Dámy a pánové, doktor Montgomery!“ V odpověď se ze sálu vznesla další vlna hlasité nevole a rozzlobených hlasů.
„To bude dlouhá tiskovka, jestli ho nenechají ani minutu mluvit v kuse...“ povzdechl si policista a nasadil opět nepřístupný škleb.
***
Dveře se za ním s třeskotem zavřely a jejich masivní dubová křídla utlumila řev a pískání, které se mu rozléhalo za zády. Konference se zástupci médií dopadla tak, jak očekával. Nějaký ťulpas z úřadu povolil účast široké veřejnosti, a tak musel v některých místech svého projevu křičet, aby ho mohli slyšet alespoň ti nejdůležitější reportéři. Zvířata. Barbaři. Jeho klienty si dovolují označovat právě těmito hanlivými přízvisky a přitom se sami chovají úplně stejně, když přijde na věc.
Zrovna se vrátil z Ruska. Zastupoval tam svoji vlast a její jisté velmi důležité zájmy. Nešlo ani tak o soudní proces jako spíše o to vyjasnit si s druhou stranou pár drobností týkajících se několika významných klientů. Samozřejmě se mu podařilo obhájit zájmy svojí vlasti - Bůh žehnej Americe! Oni byli spíš naštvaní tím, že požehnanou zemi zastupoval někdo s Jeho pověstí. Jenže byl prostě nejlepší, takže v takto složitém případu mezinárodního významu to přeci bylo jenom přirozené, že byl vybrán mezi ostatními advokáty on!
Už od střední školy věděl, že je jiný než ostatní. Že je chytřejší, rychlejší, že dokáže najít skulinky v pravidlech tam, kde je ostatní nevidí. Když potom odešel na práva, nesmírně ho nudilo sedět v lavicích svědků a sledovat průběh banálních soudních přelíčení, kde se právníci buďto zuřivě snažili dokázat nevinu svého zcela jasně nevinného klienta, nebo se ji naopak nesnažili hájit u klienta na první pohled vinného až na půdu... To on všechno změnil. To on sám ukázal směr. Spravedlnost je slepá. To zákony, vyhlášky a slova rozhodují o tom, co se s lidmi bude dít. To on byl první z těch, kteří se rozhodli obhajovat vinné. To on první spatřil tuto cestu za výdělkem. To on jediný měl dostatek kurážné inteligence a naprostý nedostatek morálky, aby mu to vycházelo. To on první uspěl.
Doktor Montgomery se usmál svým tichým úsměvem a v duchu už si začal procházet detaily k zítřejšímu přelíčení. Trojnásobná loupežná vražda se znásilněním. Nechutný případ. Jenomže policie na místě činu udělala jednu jedinou procesní chybu a on si už teď byl jist, že se mu podaří vysekat z toho svého klienta pouze s podmínkou a od žalobce vysoudit veřejnou omluvu...