Písař - sluha Císařovny

Kith - Nocker

Píseň - God's Gonna Cut You Down

Typ hry - pro atmosféru

Role pro muže/ženu

Skřítčí střípek

“Tedy přesně 58. Pět jsem vyřídil cestou, když jsem šel do kanceláře. Výborně,” pomyslel si nejvyšší písař při prohlížení seznamu úkolů pro dnešní den. Pak vzal pero a pečlivě přeškrtl pět položek.
“Teď vytvořit předběžný plán na zítřejší den,” brblal si potichu, když se probíral svitky zastrčenými v přihrádce na aktuální týden. Věděl, že asi polovinu věcí, které nejsou vázané přímo na zítřek, stejně vyřídí už dnes, ale rád si chystal věci dopředu a rád procvičoval svou ruku, když si plán večer před spaním revidoval a předělával podle skutečnosti.
Pak vytáhl zdobený svitek a rukou soustředěně zapátral ve vzduchu, až zachytil několik velmi malých motýlů snů, které vtiskl do papíru. Toto bude dnešní císařský itinerář. Musí alespoň trochu odrážet velikost vyvoleného Nebes, ačkoli pro něco tak obyčejného, jako je papír, to je prakticky nemožné. Nicméně tradice mluví jasně. Sice už si pohrával s myšlenkou, že by zaměstnal vypravěče příběhů - eshua, ale přesto, kde sehnat někoho takového s dostatečnými kvalitami? Musel by ho trénovat léta, než by si dovolil ho představit na Dvoře. I kdyby to byl elf nejurozenějšího původu, stále by byl nedostatečný. Ovšem tradice přetrvávající po dlouhé generace vyžadovala papír. Jen ta myšlenka, stále ho nechtěla opustit, dokonalý živý itinerář, schopný reagovat na konkrétní situaci tím nejvhodnějším tónem a recitací denního plánu. Věci občs nefungují tak, jak chcete. Svět je krutý.
Venku začali pokřikovat ptáci oznamující ráno. Podrážděně vstal. Došel k vyřezávané skřínce, kterou otevřel. Tam se nacházel přehršel koleček, pérek, převodů a ozubených kousků kovu, kdy některé ani nebyly symetrické. Jemně cvrnkl do nejmenší pružiny a stroj začal žít. Vydával rytmické zvuky dobře fungujícího zařízení. Vrchní písař si tento přístroj vyrobil jako ideální doprovod ke své práci. Vytvořil ho tak, aby přímo odrážel jeho myšlenkové frekvence a toky. Byla to ta nejkrásnější hudba, jakou znal. S jistotou přehlušila zpěv ptáků, který byl tak nesynchronizovaný a zpřeházený.

Lidský střípek

“Doprdele,” ozvalo se ze skladu. Následoval zvuk několika velmi těžkých krabic, které podle všeho padaly z velké výšky. “Dobrý, jsem v pohodě,” křičel muž, který byl podle tlumeného zvuku hlasu někde pod těmi krabicemi.
“A co knihy?” odpovídal podrážděný hlas z místnosti vedle.
“Eh, hned je zkontroluju.”
Nějakou chvíli se ozývaly zvuky zápasu, pak trocha trhání papíru a nakonec vítězné vydechnutí.
Do kanceláře vešla pošramocená krabice s nožičkama. Tedy přesněji řečeno to byl asi muž, který držel onu krabici, ale takhle to nešlo na první pohled poznat.
“No, jen tahle je trochu špatná, šéfe. Rozmáčkla mi kafe a ono tak trochu zateklo mezi ty knížky. Ale myslím, že když je umyju, tak to bude dobrý a lidi to ani nepoznaj.”
“Tu krabici tu nech. A ven!” procedil mezi zuby nadřízený.
“Však já vim, že ste mi tolikrát říkal, že si do skladu brát kafe nemám, ale já pokaždý zapomenu. Ale myslím to dobře.”
“VEN!”

Dřív nekouřil, nelíbilo se mu to, ani mu to nechutnalo, ale v téhle práci začal. Když sem nastupoval, rozhodně nečekal, že práce v knihkupectví bude stresová záležitost.
Už od začátku se tak moc snažil. Chtěl být užitečný a systematický (to slovo si napsal do životopisu, protože psali, že je to užitečná vlastnost, a on chtěl být užitečný). Ale už od prvního dne mu všechno padalo z ruky, knihy dával na špatná místa, nikdy nedokázal najít na krabici štítek s informací, o jaký titul jde, a tak jich vždycky rozbalil asi deset, než našel tu pravou. A tak dál už celé dva měsíce. Vážně doufal, že projde zkušební dobou.
Dokonce si sehnal knihu Jak na sebeorganizaci. Přečetl ji už snad desetkrát a začínal mít pocit, že tomu přichází na kloub. Přečte ji ještě tak dvakrát a pak ji vrátí zase do krabice. Dá ji někam hluboko, aby nešlo poznat, že má ohmatané rohy a je tam pár fleků na straně 5 a 8.
“TO NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ!” zahřmělo z útrob obchodu.
Geniální sebeorganizátor a knihkupec roku nadskočil na chodníku a cigareta mu vypadla z ruky. Cestou dovnitř horečně přemýšlel, na co zapomněl tentokrát a nebo co pro změnu vymyslel příliš iniciativně. Že by to byla ta konvice, kterou dal vařit na prázdné polici od knih? Ale je to jediné místo se zásuvkou, pokud nechce používat tu malou tmavou kuchyňku vzadu. A knihy na prodej jsou až o poličku výš, těm to přece nemůže nijak vadit.
Když se zevnitř ozvala hromová rána ruky dopadající na stůl, přidal do kroku.