Démonka vášně
Kith - Satyr
Píseň - Touch Too Much
Typ hry - pro atmosféru
Role pro ženu
Lidský střípek
“Bodyshoooot!” vykřikne dívka, která tančí u tyče, jež je součástí jednoho ze stolků v jednom z největších podniků v Pekingu. Vzduch je plný barevných světel a hluku.
Seskočí dolů, její perfektní tělo je stále pohlceno hudbou, a společně s větší skupinkou jejích obdivovatelů zamíří k jednomu z barů.
Barman se neptá, zná ji, ví, co má ráda a jak.
Dívka pohodí dlouhými černými vlasy a pár pramínků jí přesto zůstane na ňadrech. Ví to.
“Tak, kdo chce první?” ptá se okolo stojících chlapců a z divokých očí jí srší chtíč.
A oni se div nepoperou o možnost vypít tequilu z jejího pupíku.
Posadí se na vysokou barovou stoličku. Pak zvedne jednu nohu a v až obscénním gestu ji položí na bar, aby se na něj poté mohla přesunout celá. Tričko si vyhrnovat nemusí, až k pupíku jí nikdy žádné nesahalo.
Barman vše profesionálně nachystá.
Když si chce vítěz užít svůj drink, zastaví ho dívka položením dlaně na jeho hrudník.
“Nespěchej, ještě nejsem připravená,” vysvětlí s žádostivým úsměvem na rtech. Pak vezme citron, který měla držet v ústech a celý si ho do nich vymačká.
Chlapec se se směsicí překvapení a chtíče nakloní, aby mohl dlouhým francouzským polibkem získat alespoň trochu citronu. Pokud by mu na tom vůbec záleželo.
***
“V kolik jsi včera přišla?” ptá se s mrazivým tónem v hlasu její přítel.
“Včera... jsem nepřišla, přišla jsem dnes,” odpoví mu a svůdně se převaluje na posteli pouze v tričku.
“Domluvili jsme se, že už to nebudeš dělat,” snaží se být neoblomný, ale pohyb očí kopírující její křivky nedokáže schovat.
“Domluvili jsme se, že nebudu vědomě svádět jiné muže. Nemůžu za to, že je svádím už tím, že existuju. Navíc, co jsi čekal? Poslal jsi mě z pracovního večírku přiopilou taxíkem s lahví šampaňskýho v ruce někam do víru nočního Pekingu, zatímco jsi ještě potřeboval dořešit nějaké “pracovní rozhovory”.”
“Nechtěla jsi ji pustit a neměl jsem náladu se s tebou hádat. Dal jsem řidiči jasné instrukce, kam Tě má zavést a “vír nočního Pekingu” tam definitivně nezazněl.”
“Hups, asi jsem změnila destinaci,” prohlásí s andělským obličejem. “Vadí to moc?” Prohne se v zádech a on má přímý výhled na její podbřišek, na linku, která vede až k jejím ňadrům se ztuhlými bradavkami rýsujícími se pod tričkem.
“Nemohla bych se nějak omluvit? Myslím tím… hluboce omluvit,” a olízne si pomalu rty.
Skřítčí střípek
Už zase to udělala!
Dnes ráno se za sebe zase styděla. Tak moc, že by se nejraději do pekla propadla!
Další noc strávená ve víru vášně. Další noc, během které podváděla svou lásku s někým, na jehož obličej si nyní ani nemůže vzpomenout.
“Jejich obličeje,” opraví ji sladký hlásek v jejím nitru.
Všechno mělo být skvělé a úžasné, když jí říkali, že je něco víc než ostatní, že v sobě má střípek snění, že není pouhým smrtelníkem, narozdíl od masy tupých občanů kolem ní.
“A měli pravdu úplně ve všem,” protáhne se cizí obyvatel jejího nitra.
Ale kdepak, že by jí řekli, co se v ní probudí, to ne.
“Satyr, děvče,” nadšeně prohlásí hlas, který vychází z hloubi její duše.
A ona husa se pustila do všech těch magických postupů, které jí měly otevřít cestu k minulým reinkarnacím. Osvěžit mysl a provést ji do snění.
Proč jenom nezůstala obyčejným smrtelníkem?!
“Šššš, nebreč mi tu, za chvilku už si na tyhle myšlenky ani nevzpomeneš,” snažila se ji uklidnit skřítčí část duše.
Toho se právě bála nejvíc, že pro ni přestanou její přátelé něco znamenat, že ztratí sama sebe, že…
“Ticho!” utnul ji hlas satyra v jejím nitru.
“Vidím správně na vedlejším balkóně zvedat činky sexy vypracovaného chlápka?!” zvědavě se optal její skřítek.
Tohle na tom bylo to nejhor…
Haló, sousede?” řekla nahlas a proti své vůli mu poslala vzdušný polibek.