Živá dívka

Kith - Boggan

Píseň - Larger Than Life

Typ hry - pro romanci

Role pro ženu

Skřítčí střípek

Bratře, co se to s Tebou děje? Býval jsi tak jiný. Jako malé děti jsme byli nerozluční. Starával ses o mě, ačkoli jsi byl mladší. Ale teď Tě nemohu poznat. Zchátral jsi, na životě Ti nezáleží. Tvá hlava leží v oblacích, jsou pro Tebe důležité už jen ty Tvé básně.
Pamatuji si to jako dnes. Matka smutně sedávala u stolu, vyhlížela našeho otce dlouho ztraceného ve válce. Otevírala knihu na jedné jediné stránce, kde byl vložen vylisovaný čtyřlístek. A ty, sotva jsi uměl mluvit, ses jí každý den ptával, co to dělá. A ona Ti pokaždé odpověděla, že se ptá Snění, zda její muž žije. Tebe to nepřestalo bavit až do chvíle, kdy se vrátil. Celých pět dlouhých let. Díky Tobě udržovala naše matka sen o návratu tak silný, aby se nakonec vyplnil.
Nebo když jsme spolu vedli barevný průvod vítání Jara. Jediní, kteří jsme jeli na koních. Pentle byly všude. V našich vlasech, oblecích, ve hřívách koní. Poletovaly i ve vzduchu společně se zlatým prachem přicházejícího Jara a pestrobarevnými motýly, kousky jarního snění.
Byla to pro nás velká čest, že jsme byli v čele průvodu. A Ty sis na konci cesty přesto neodpustil plácnout mé zvíře po zadku s takovou silou, že se s děsem v očích rozeběhlo dlouhou cestou dolů z kopce až k našemu domu. A jak jsi byl vyděšený, když Ti došlo, že nevinná hra mohla také skončit velkým neštěstím. Došel jsi pak domů, ocásek mezi kopýtkama, provinilý výraz v obličeji, i tvé růžky se sklopily studem. Jak Tě matka vytrestala a neprozradila, že v pořádku sedím ve vedlejším pokoji.
Ale nyní, bratře, co se to jen stalo. Topíš se ve snění, které Tě svádí na zlou cestu. Sám vědomě trpíš a odmítáš si nechat pomoct. Sám se mi vzdaluješ.
Leč já nepolevím, nemohu Tě opustit a nechat Tě upadat.

Lidský střípek

Našla ho doma v koupelně, jehla ještě zabodnutá v loketní jamce, jeho pohled ukazoval, že se vydal na další trip.
“Kurva, brácho, co to do prdele zase děláš,” zakřičela asi dvacetipětiletá dívka v džínech a světle hnědém kabátku, když ho uviděla. Pustila na zem tašku s nákupem a rozeběhla se k němu. Vzala ho do náruče, jehlu vytáhla a odhodila někam do vany.
Nebylo to porvé, co ho takhle našla. Ale bála se okamžiku, kdy to bude naposledy.
Jednou rukou vysypala kartáček a pastu z kelímku vedle umyvadla a natočila do něj vodu. Tu mu potom vychrstla do obličeje.
Bratr na ni zamířil pohled a ačkoliv byl stále velmi rozostřený a částečně mířil někam do dálky za ni, věděla, že tohle je maximum, které z něj v tomto stavu dokáže dostat.
“Ty jeden idiote,” mluvila na něj, zatímco jí slzy stékaly po tváři a kapaly na jeho mokrý župan. “Domluvili jsme se na léčení, že necháš bejt ty svý kámoše, vysereš se na ně a zkusíš žít normálně. To chceš chcípnout?”
“Mn mm,” zamumlal neslyšně.
Naklonila se k němu blíž, aby mu rozumněla.
“Viděl jsem... duhu. A okřídlený... prasátka,” vysoukal ze sebe namáhavě. Na tváři se mu rozlil blažený výraz. “Byla jsi tam taky. Ve světě s duhou. Měl jsem kopýtka.”
“Ty jeden blbče, takhle se zabiješ,” dlouho ho objímala a vzlykala.