Rohatý yojimbo - sluha Zrcadla věčnosti
Kith - Troll
Píseň - Bushido
Typ hry - pro atmosféru
Role pro muže
Skřítčí střípek
Zbytek jednotky, které velel, se válel rozházený po silnici.
Všichni byli mrtví, ale před svou smrtí každý z nich vzal minimálně pět skřetů s sebou.
Byli elita, lordova osobní stráž. Nejlepší z nejlepších.
Jejich krev se mísila s černou krví skřetů a kapala dolů z mostu, do bystré řeky plné ostrých kamenů a rychlých proudů.
Na jedné straně bylo moře nepřátel, kterým se nechtělo riskovat své životy tak těsně před tím, než dosáhnou kýžené odměny.
Na druhé straně řeky leželo totiž centrum říše - neopevněná města, úrodné planiny a nikým nechráněné vesnice, jako stvořené pro plenění a zábavu toho drsného druhu.
Uprostřed mostu však stál poslední živý strážce lorda.
Jako nesmiřitelný bůh smrti, který se nehodlá sklonit před ničím, byl rozkročen a opřen o zkrvavený meč.
Měl za sebou celý den bojů, a přesto na jeho těle nebylo jediné zranění, jedinkrát nepotkal šermíře sobě rovného. Kohokoliv, kdo by ho byl schopen byť i jenom škrábnout.
Bitvu sice armáda skřetů vyhrála již dávno před polednem, přejít však přes tento most se jim již delší dobu nedařilo.
Pohleďte sami - za chvíli už bude svítat.
Celé odpoledne a noc se jej snažili bezvýsledně přemoci.
Na druhém břehu zavířily bubny a zavřeštěly trubky a skřetí dav se rozestoupil.
Válečník na mostě byl zvědavý, co přijde tentokrát.
Posílali na něj divoké bestie, stříleli oblaka šípů, snažili se ho přejet kopyty kavalérie - vše bez výsledku.
Nyní však před nastoupené skřety předjeli jejich velitelé s třepotajícími se praporci a v jejich čele samotná Princezna bojovnice.
Čekal, že se jej pokusí přemlouvat, podplácet či vydírat, aby opustil své místo, ale ona pouze sesedla, předala otěže koně své družce a beze slova vyrazila jeho směrem.
Nad obzorem se objevily první ranní paprsky, ona se mu dlouze zadívala do očí.
Slunce se přehouplo nad obzor, když obnažila svůj meč a zaujala bojový postoj.
Zvedl svůj meč, o který se celou dobu opíral, a pozdravil jí.
Dostal šanci zachránit celou říši a svého lorda a nehodlal jí pohrdnout.
Lidský střípek
Auto jelo po poměrně rušné ulici až nezvykle pomalu. Nebrzdilo provoz, ale přesto to nebylo obvyklé. Na sedadle řidiče seděl asi třicetiletý muž v obleku se soustředěným výrazem na tváři. I přes dobře padnoucí oblek bylo poznat, že má atletickou postavu. Jediný další cestující seděl přímo za sedadlem řidiče. Byl to asi padesátiletý muž s náběhem na obezitu, špatně maskovanou pleší na temeni a příliš drahými švýcarskými hodinkami na zápěstí.
“Proč jedeme tak pomalu?” zeptal se muž ze zadního sedadla.
“Abychom nemuseli zastavovat na semaforech. Před námi je červená a chci k ní dorazit, až bude přecházet na zelenou. Později uvidíte, že když bude naopak zelená, pojedu mnohem rychleji. Nechci ale během cesty zbytečně zastavovat ani na chvíli.”
“Ale vždyť je to křižovatka, auta tam bežně stojí,” namítal padesátník.
“Ano, ale běžná auta si mě neplatí za bezpečnost. Když jsme uzavírali smlouvu, upozorňoval jsem vás, že se váš bězný život lehce změní, převážně v drobnostech. Jako je například nestejná rychlost jízdy autem nebo fakt, že nesedíte na svém běžném místě. Všechno je s maximálním ohledem na vaši bezpečnost.”
“Ano, ano,” zabrumlal klient. “Říkal jste, že tohle je nejbezpečnější místo, a navíc, že bude dobré, když změním návyk. Ale stejně, nikdo mi neřekl, co všechno to bude ode mě vyžadovat, když budu mít bodyguarda. Víte? Myslel jsem prostě, že budete chodit za mnou a když se cokoliv stane, vyřešíte to.”
“To je v konečném důsledku pravda. Ale abych to mohl dělat efektivně, je potřeba spousta informací a následně zabezpečení. Je mnohem lepší krizové situaci předejít, než ji umět pouze vyřešit. Já zastávám pozici bodyguarda, to, o čem mluvíte vy, je guard. Jsou to dvě různé věci. Já se starám o přímé bezpečí klienta, guard se stará o vzniklou situaci. Najal jste si pouze mne, nikoliv širší tým, takže nemáte žádné guardy.”
“Já vím, už jste mi to jednou říkal, ale stejně je to takový nezvyk, teda spíš překvapení. Čekal jsem, no, někoho jako terminátora, a místo toho mám spíš Jamese Bonda. Rozumíte etiketě, město znáte jako dopravní policie, podle papírů umíte kromě japonštiny další tři jazyky. V televizi to vidíte jinak, víte? Máte vůbec zbraň?”
“Ne, po mně se střílet nebude,” pronesl na vteřinu vážně bodyguard. “To je pouze vtip, omlouvám se. Samozřejmě mám zbraně, ale není cílem, aby šlo viditelně poznat, že je mám. A to ostatní, co zmiňujete: k výcviku osobního strážce nestačí pouze umět střílet. Je to mnohem komplexnejší soubor znalostí, které jsou důležité. Mimo střeleckého výcviku ovládám boj s různými zbraněmi i boj beze zbraně, řízení motorizovaných vozidel včetně technických znalostí k případným nutným opravám, mám výcvik v orientaci a strategii, horolezecký, potapěčský kurz a paravýcvik, ovládám čínštinu, angličtinu a ruštinu, mám kurzy první pomoci a nakonec také etiketa, spoečenské chování a právo. To je rozdíl mezi mnou a některými uchazeči, které jste měl a kteří si zaplatili pouze týdenní kurz bodyguardingu za 40 000 yenů, což je i tak docela přemrštěná cena za něco tak základního.”
“Oh,” zmohl se klient pouze na povzdech. “No, vybral jsem si vás jen kvůli tomu, že na tom můj poradce trval. Asi už tomu trochu rozumím. Ale stejně nechápu jednu věc. Čekal jsem, že na pohovoru to budu já, kdo bude klást otázky, a vy jste mi potom předal poměrně velký stoh papírů, které jsem musel vyplnit sám. Samé osobní informace.”
“Jsem také ‘osobní’ stážce,” řekl bodyguard a usmál se na klienta ve zpětném zrcátku. “Znalost klienta je důležitá pro správný výkon mého kontraktu. Potřeboval jsem si sestavit váš běžný denní plán, vaše pracovní i osobní návyky, váš zdravotní stav a životní styl, co nejširší znalost vaší rodiny, příbuzných a lidí ve vašem okolí, místa, na kterých se pohybujete po většinu dne, váš psychologický profil. To vše mi pomáhá eliminovat hrozby. Ačkoliv je vaše úroveň ohrožení nízká - tedy potencionální útočník není nijak konkrétní, ani není jasné, zda na vás opravdu někdo chce zaútočit, přesto se musím chovat v mnoha ohledech, jako by šlo o stupeň nejvyšší. Z informací, které jsem k vám získal, je zřejmé, že tady hrozba být může, a já nemohu riskovat.”
“Hm, zajímavé.”
“A teď se prosím připravte na malé nepohodlí, nelíbí se mi ta kolona před námi, změním trasu cesty.”
“Ale tady není žádná odbočka,” namítal klient.
“Já vím.” Odpověď osobního strážce už zazněla společně s hlukem auta, které projíždí přes odvodňovací kanál.