Kung-fu mistr - sluha Požíračky červů

Kith - Eshu

Píseň - Everybody Was Kung-fu Fighting

Typ hry - pro atmosféru

Role pro muže

Skřítčí střípek
Slunce se sotva vyhouplo přes obzor a zalévalo svým jemným světlem horské údolí s malým chrámem na jeho špičatém vrcholku.
Z mlhy válející se dole v údolí jako rozlité mléko stoupal kamenně zamračeným údolím hory proužek strmých schodů vinoucích se odzdola až před dveře chrámu zatlučené železnými hřeby, aby nešly otevřít.
Z mlhy dole se právě vynořila mužská postava, která cílevědomě stoupala po schodech vzhůru.
Zastavila se na chvíli na odpočívadle.
Nebylo to proto, že by byl unavený, bylo to proto, že byl čas na ranní cvičení.
Sundal si vrchní část kimona a odhodil svůj plnovous na záda, aby mu nepřekážel ve cvičení forem. Ve vyleštěném gongu stojícím na odpočívadle se objevila jeho vypracovaná silueta.
Mistr si ji chvíli zálibně prohlížel, než do něj udeřil holou pěstí a rozezněl ho tisíci údery a kopy.
Dole v údolí mu odpověděl zvuk armádních trubek a bubnů bijících na polach.
Chvíli do gongu zuřivě bušil, než dokončil formu. Pak si utřel pot ze svého těla a pokračoval ve výstupu.
Desítky tisíc členů barbarské armády, které probudil v tuto nelidskou ranní hodinu, nechal zmateně pobíhat dole pod sebou.
Za chvíli pro něj budou menší než mravenci.
Stanul před chrámovými dveřmi, které byly zapečetěné, zatlučené a pro jistotu popsané výstražnými znaky.
Vypadalo to, že chrám je zavřený již delší dobu.
Na chvíli soustředil své čchi, než jedním rezolutním kopem zlomil práchnivějící závoru na druhé straně dveří.
Rozrazil dveře a hned uviděl to, pro co si přišel.
Svitek obsahující tajnou techniku, o které toho tolik slyšel, visel volně dva metry ve vzduchu a líně se otáčel.
Až získá jeho moc, zbraně vojáků dole pro něj budou opravdu pouhá mravenčí kousnutí.

Lidský střípek
Jeho ruce se třásly jako dva větrem hnané listy. Díval se na ně a sledoval, jak na ně dopadají jeho vlastní slzy. Staré, mozolnaté ruce s otlučenými klouby, které se pomalu zatínaly v pěsti.
Jeho žilami se hnal tekutý oheň a jeho zornice se stahovaly do malých černých špendlíků.
Každé z jeho pětašedesáti let bylo znát, když jeho srdce vyrazilo dostihovým tempem a on zalapal po dechu.
Seděl skrčený v zadní uličce opřený o zeď kung-fu školy, kterou duněla probíhající oslava. Velká oslava velkého vítězství nad jinou školou
Jeho školou.
Když se to stalo, byl zrovna na jednom z těch mnoha zahraničních výletů, které si tak rád dopřával.
Učit malé děti základům sebeobrany.
Vidět jejich rozzářené obličeje, které měly s tím dospělým násilnickým kung-fu tak málo společného.
Jejich formy, ač nedokonalé, byly vnitřně tak čisté, a on neměl tu sílu říct svým žákům, že bude raději učit malé děti než vychovávat vrahy pro triády.
Škola, u které se krčil, však jeho mravní čistotu nesdílela.
Měla peníze, měla patrony a měla žáky, kteří se nebáli ničeho.
Podíval se na prázdnou stříkačku od kokainu, kterou před chvíli upustil.
Všechno to, co tak dlouhou dobu budova,l bylo v troskách kvůli partě výrostků, kteří si mysleli, že “umí kung-fu”.
Těch pár místních žáků, které učil rozvíjet duchovno, meditovat a používat kung-fu jako prostředek k dosáhnutí rovnováhy, našel dnes odpoledne mrtvé.
Otřel si slzy a vstal.
Jeho tvář byla ledově klidná, jen jeho oči hořely vnitřním plamenem.
Vyrval si z ruky jehlu, která mu tam zůstala, a hodil jí na zem.
Dnes hodlal pár výrostkům udělit poslední lekci ve svém životě a nelitoval použití jakéhokoli prostředku, který mu to umožní.
Byl připraven zaplatit za onu lekci svým životem.
Nadechl se a pak s řevem proběhl stěnou do doja triád.