Ninja

Kith - Sluagh

Píseň - Where Is My Mind

Typ hry - pro cíl

Role pro muže/ženu

Lidský střípek

“Tak sakra, je rok 1973, máme tu nejlepší techniku k vyšetrování, moderní vysílačky, výsledky z analýzy otisků prstů nám přišly už dva týdny po jejich odeslání na Scotland Yard a my pořád nejsme schopni dostat se ani o krok dál k tomu zmizelému!” zařval na ostatní členy detektivního oddělení, kteří seděli v místnosti plné kouře od cigaret, jejich nadřízený.
“Snažíme se, šéfe, ale žádný stopy nikam nevedou,” zamumlal pod knírem Chris, vyšší detektiv se světlými kudrnatými vlasy a obočím staženým do ustarané linky.
“Snažíte se málo!” zaječel detektivní inspektor, až mu naběhla žilka na čele. “Dneska nejde nikdo domů, dokud nenajdeme alespoň něco, co nás posune dál. Takže zavolejte svým paničkám, že nemají čekat s večeří, a Phill dojde pro pořádný, masivní hrnky kafe. Vezmete všechny výpovědi, co máme, a pořádně je pročtete.”
“Všechny?” Phill se podíval na stůl, který byl obskládaný hromadami papírů a složek.
“Promiň, mluvím snad hinduisticky, nebo co na tom nechápeš? VŠECHNY!” Pak zašel do své kanceláře, práskl dveřmi a sedl si na židli. Ze spodního šuplíku vytáhl láhev whiskey a nalil si do skleničky, která byla stále připravená na stole. Kopl to do sebe a zapálil si další cigaretu. Pak vzal do ruky jednu z mnoha fotografií z místa činu.
Šlo o únos.
Zdánlivě běžnej průběh, pohřešovanej byl slušnej člověk z lepší čtrti, ale ne žádnej zazobanec a snob, prostě slušnej člověk. Naposledy ho viděla jeho paní, když šel ráno do práce, a pak už nikdo. Posbírali jsme výpovědi každýho člověka v ulici, a to i těch, co tou dobou nebyli doma, a nic. Ono se sem tam stane, že někdo zmizí. Maj to většinou na svědomí přistěhovalci jako Poláci a Indové - obchod s lidma a takový hnusy. Ale to jde o lidi, kteří jsou mnohem snáz postradatelní, nikdy ne takhle za bílýho dne a v takhle slušný části města. A potom jsou tu ty druhý typy únosů. Vydírání. Jenže to se pak ti bastardi ozvou a chtěj svoje prachy. Tady ani telefon, ani žádnej vzkaz, cokoliv.
Jasně, je tu možnost, že nešlo o zmizení, ale o vraždu, jenže se nikde nenašlo žádný tělo a dokud není, není vražda. K sakru. Musíme ho najít.

Skřítčí střípek

Najít osobu. Bude někde v tomto městě. Je to muž. Pravidla neexistují.
Mám výhodu, protože ho znám velmi dobře a vím, co umí. Ale on zase zná mě. Ví, na co se dívám, čeho si všímám méně. Nesmím nechat své slabosti projevit se. On udělá to samé.
Můj bratr… ne! Tak o něm nesmím přemýšlet. Je to osoba, kterou musím najít. Trénink pro nás oba. Já jsem v naší vesnici nejlepší ve špionáži, on v převlecích a odosobnění.
Vzpomínám si, jak jsme společně zlepsovali náš stisk pěstí. Bylo zábavné jako děti mačkat vodu. Písek byl skvělý na soutěž. Šlo v něm poznat jakýkoliv pohyb, když se ruka svírala a rozvírala. Skvělé pro soutěžení, kdo bude mít rychlejší frekvenci. Štěrk byl podobný, ale už se z něj nedalo tak jasně poznat pohyb ruky. A u kovových odštěpků to bylo ještě horší. Pokaždé jsme si k tomu přidávali lekce z jiných disciplín. Trénink různých nářečí, znalost geografie, odhadování počasí, pohyby obličejových svalů. Tak může člověk vypadat jako někdo naprosto jiný, dokonce jako žena. V tom byl můj bratr… ne!
Tak o něm nesmím přemýšlet. Nesmím ztrácet koncentraci. Prsty složím do gesta, které koncentraci zlepšuje… ano. Mnohem lepší.
Trh, je tu mnoho lidí, snadno se zde dá ztratit. Ale ne na týden. On neví, který den dorazím. Musí zastávat něco, co jde vykonávat týden a lidé se nebudou ptát. Možná se nechal najmout na práci. Možná to bude žebrák. Nic, co by ale vyžadovalo opuštění města. Území tréninku je dané přesně.
Hm, slovo přesně. Byla jedna doba našeho výcviku, kdy jsme si z toho slova vytvořili mantru. Byla to závěrečná fáze tréninku stisku pěsti. Jakmile jsme dokázali v kovových odštěpcích zavírat a svírat pěst rychleji než tlukost srdce laně, přešli jsme ke stromu, který byl velmi pevně obvázán bambusy. Jeden vedle druhého, jako bychom chtěli chránit stromy před odřením kůry vysokou zvěří. Cíl byl vymrštit ruku vpřed, uchopit jeden bambus a vytrhnout ho. Trvalo to velmi dlouho a při každém neúspěchu nás čekalo ostré pokárání “Přesněji!” Když jsem si odlomil první nehet, smáli jsme se s bratrem dlouho… ne! Nesmím na něj takhle myslet!
Dobrá, jako první navštívím různé hostince. Snadné místo jak nebýt viděn. V některých nebude mnoho světla. Ostatně potřebuji ubytování, potřebuji najít takový hostinec, který bude strategicky umístěn, potřebuji šetřit čas, potřebuji mít možnost pozorovat dlouho a co nejsnadněji.
A potřebuji odhalit, kdo další ještě prochází stejným tréninkem jako já. Řekli, že ho budu hledat sám. Lhali. Často lžou. Učí nás tak rozeznávat pravdu.