Drak

Kith - Pooka

Píseň - Everything At Once

Typ hry - pro cíl

Role pro muže

Skřítčí střípek

Jsi majestátní velký a mocný drak. Jen Tobě patří širá obloha. Ty jediný máš kontrolu jak nad zemí, tak nad Nebesy. Každý ví, jak jsi moudrý, a vyhledávají Tě lidé z širého světa, aby si přišli pro Tvou radu. Tvé zlaté šupiny odráží slunce na tisíc stran a oslepují ty, kdo by chtěli pochybovat o Tvé nekonečné slávě. Jsi jediný…
“Au,” něco mě štíplo a probudilo ze sna. “Hej, ty malá otravná potvoro,” křičím na mravence, který našel nějaký zajímavý kousek přímo mezi modrými dračími šupinami. Potvora jedna.
Ale zpátky ke snu. Jaký že jsem to byl? Velký, silný, mocný… “rrrrrrrrr” Oh, netušil jsem, že mám taky orgán na vrnění. Ale zpátky k tomu důležitému. Takže velký, silný, mocný… “rrrrrrrrr” Nejlepší na celém světě, bez limitů a omezení… “rrrrrrrrrr”
Takový jednou budu, až vyrostu. Teda, ne že bych teď byl dítě, abych musel vyrůst. Jsem krásný dospělý drak. Prostě k zulíbání. Ale…no...někdy mám komplexy ze své velikosti. Vždycky mi říkají, že velikost není důležitá. No, já myslím, že je. Zvlášť, když velikost draka určuje jeho moc. A já budu hodně velkej, cejtim to v šupinách, dokonce ve špičkách svých vousků! A to je co říct, dračí vousky jsou důležitá a vážená věc.
Jo, budu mít pořádně dlouhý ocas a pohled, který dostane každou ženu do kolen. U mužů ještě nejsem rozmyšlenej, nějak ve mně ten pohled na klečícího chlapa nevyvolává ten hřejivý pocit. Asi to bude mít co společnýho s tím, že chlapi klečí dost často. Před nadřízeným, před úředníkem, vlastně před kýmkoliv, kdo je vejš postavenej. Ale ženskou klečet jen tak na ulici nevidíte, to je jiná. To bude asi ta věc s tím, že vzácnejch věcí je málo a nejvíc hřejou u srdce. Jako ty koláčky od paní Tchuan. Ty malinký se zázvorovou náplní a krémem po okrajích a úplně křehoučkým pečivem. “rrrrrrrrrr”.
Možná bych jí někdy mohl zaplatit. Ale na to bude dost času, až budu velký a mocný a silný a s dlouhým ocasem… “rrrrrrrrrr”

Lidský střípek

Chladným ranním vzduchem se v docích pomalu plížily poslední kousky mlhy a nahrazoval je lezavý mráz. Chlad přebíjela pouze jedna jediná věc: všudypřítomný pach ryb, který se pároval snad s každou molekulou vzduchu.
Vedle přeplněných nádob s rybami si svoji druhou pauzu užívaly dvě zachumlané postavy.
“Vole, kámo, já budu jednou v balíku. Jezdit si budu, vole, na Kawasaki, a holky se na mě, vole, budou lepit jak samolepky.”
Mladší z dvojice přesune váhu z jedné nohy na druhou a vymění tak jednu hustou pózu za druhou hustou pózu.
“A pak každou, co přijde, vomrdám, protože ony, kámo, přijdou jenom kvůli tomu. Pěkně mezi půlky.”
A pak výmluvně pleskne rukou do dlaně, aby imitoval plácnutí na zmíněné půlky. Ponořen do představ potáhne silně z cigarety a kouř vypustí do chladného vzduchu.
“To bude kuřba, vole.”
“Já bejt tebou, Ryuu, tak tyhle myšlenky nechám bejt. Tady ti to není k ničemu. Těm rybám je to jedno a šéfům taky.” Druhý muž má hlubší hlas, který poukazuje na věk tak mezi třiceti a padesáti. “S platem, co tu vyděláváš, budeš rád, když se odstěhuješ za dva, tři roky od svý mámy.”
“Vo to se, vole, nestarej, to mám vošéfovaný,” podívá se na něj zpoza kšiltovky v gestu, které ve filmech tolikrát viděl jako šibalské mrknutí pro drsné chlapy.
Dneska ho čekala po téhle fušce trochu jiná práce. Byl nervózní, protože nešlo o úplně legální věc, ale vzrušení z akce přehlušilo jakékoliv obavy. Kápnou z toho slušný money a s nima pak udělá nájezd na značkovej obchod. Dobře ví, že začít se musí s budováním image, a tu nebude mít, dokud bude nosit tyhle hardy, co má po otci. To ostatní přijde potom, image je nejdůležitější.