Kostruktér

Kith - Nocker

Píseň - Damn the Machine

Typ hry - pro atmosféru

Role pro muže/ženu

Lidský střípek

Tak jsem tu. Zapadákov půl hodiny cesty za městem. Tady někde by to mělo být. Tajemné dědictví po strýci, o kterém jsem nikdy neslyšel. Díky, strýčku.
Barák. Časy slávy už má zjevně za sebou, potřeboval by pořádnou dávku údržby, ale vypadá fakt obrovský. A ta zahrada… Asi chápu, jaký je to pocit mít vlastní pole, louku nebo les. Tak, pojďme se podívat, copak jsi tu, strejdo, schoval.
Fakt neuvěřitelný. Tolik místností! Pro člověka z paneláku fakt šílený. Včera jsem tu třikrát zabloudil. Počítám, že jenom zmapovat to tu zabere několik dní. Pravda, většina místností vypadá už delší dobu nepoužívaná. Zítra musím skočit do obchodu pro baterku, v jednom křídle nejde elektřina a do sklepa bez baterky jít odmítám.
Konečně jsem se dostal na dvůr. Toho harampádí všude, pod plachtama, na dešti, všude. A přístavky. Mraky přístavků. Zahrada je obrovská, skoro není vidět zadní plot. Ale zanedbaná. Dvoumetrové bodláky, z nich vykukující stromy, nebo spíš pahýly.
Začínám s mapováním patra. Vypadá to tu o dost zchátraleji než dole. A objevil jsem schody na půdu.
Objevil jsem taky trezor. Starý, nejspíš ještě předválečný. A samozřejmě zamčený. Je zvláštní, že právník se o něm nezmiňoval. Měl bych mu zavolat, jestli nebyla v poslední vůli nějaká zmínka nebo kód.
***
Byl jsem na úřadě zjistit, jestli tam neměl strýc nějaké dluhy nebo něco, co bych měl řešit. Bylo to jak ve filmech - všichni měli milion otázek, a když jsem odcházel, viděl jsem vesnický drbny v praxi. Předpokládám, že zítra už bude celá vesnice vědět, kdo jsem a co tu dělám. Na druhou stranu jsem taky neodešel s prázdnou. Prej byl strejda podivín - chtěl mít na náhrobku 1205 jako rok narození, s nikým moc nemluvil a byl vášnivý sběratel všeho haraburdí z celé vesnice. To asi vysvětluje ten dvůr. A tuším, co najdu v těch přístavcích - prý tam někde je půlka starého JZD - když modernizovali, tak strejda prý všechno odvážel k sobě - starý traktory, vlečky, trafostanici, ústřednu, okapy...prostě všechno.
Zkusil jsem strejdovo datum narození jako kód k trezoru, ale nic. Pak mě napadlo zkusit to s tím rokem 1205 a - voilá - trezor je otevřený. Ale žádný poklad se nekoná, bylo tam jen několik krabic se složkama a knížka. Večer na to mrknu, teď chci stihnout zbytek patra, než padne tma.
***
Konečně mám zmapovaný obě patra! Ještě sklep a půda. A ty přístavky na dvoře. Ale když se dívám na mapky pokojů, tak nechápu, jak tu mohl někdo žít. Hotový bludiště. Ale nejzajímavější - večer jsem prohrabal obsah trezoru. Těm složkám jsem moc nerozuměl, vypadá to jako nějaké technické nákresy, a to mi nikdy nešlo. Asi to budu muset vzít ukázat někomu do města. Zvláštní je, že na každé složce je razítko “Zamítnuto”. A ta kniha se ukázala být strejdovým deníkem - třeba tam najdu nějaké odpovědi.
***
Dnes jsem se odhodlal prolézt sklep. Bohové! Tradiční sklep je jen pod kouskem domu, ale pod zbytkem...vlastně ani nevím, co to je - vypadá to jak nějaké muzeum bizarností. Jedna věc vypadá jako sekačka, ale má vyvedenou hřídel nahoru a na ní přidělané nějaké smetáky a štětečky a metličky a já nevím, co ještě, neměl jsem odvahu se toho dotknout. Jiná věc vypadá jako květináč na podvozku se spoustou trubiček všude okolo. Další pak jako záchodová mísa s nohama a vrtulí. A každá ta věc má štítek s nějakým kódem. Snad až přečtu ten deník, budu vědět víc. Kdyby aspoň strejda tak neškrábal… Některé stránky jsou skoro nečitelné, jako by je psal kopytem po obrně.
***
Ozval se ten člověk z města. Prý ty složky jsou opravdu technické výkresy k jakýmsi vynálezům. Když ještě dělával na patentovém úřadě, viděl něco podobného. Poradil mi spojit se s patentovým úřadem a zkusit se tam poptat na strejdu. Odpoledne jsem nakoukl na půdu a je tam další várka těch věcí. Tyhle ale dávají trošku smysl, třeba vana s namontovanýma hejblátkama s houbama a sprchama, popelnice na kolečkách s mechanickým smetákem a lopatou, kolečková židle nebo brýle se stěračema.
Volal jsem na ten patentový úřad. Strejda tam má zvláštní místnost. Museli mi to dvakrát opakovat, ale fakt celou místnost. Prý za 30 let podal 1205 patentních žádostí, poslední loni. A všechny byly natolik bizarní, že byly zamítnuty. Taky jsem se odvážil nakouknout do několika přístavků na dvoře. Smetiště je proti tomu hadr. Asi neexistuje věc, kterou by tu neměl, ty přístavky jsou plné krabic, skříní, skříněk, regálů, věšáků a šuplíků...a všechno plné věcí. Rezivých, plesnivých, zteřelých, zašlých nebo aspoň špinavých. A tuny prachu. Všude. Kdybych měl vlak, tak ho tu zvládnu plně naložit...i dvakrát.

Skřítčí střípek

Audience Dvorního Konstruktéra Ing. Arch. Utáhpáky, CSc. blíže neupřesněného dne v paláci jednoho nejmenovaného Lorda:
“Vaše Lordstvo, dovolte mi, abych vám představil své vrcholné dílo. Samohybný Plně Automatizovaný Rachejtlový Komplex - SPARK.
Tento monolitický dvaceti-komorový ocelový blok s revolučním žebrovým chlazením nejen že pojme až 20 rachejtlí, ale s praktickým pásovým podvozkem usnadní jejich bezpečnou přepravu i v náročném terénu, a to dokonce i v pohotovostní poloze. A díky preciznímu časovacímu zařízení je schopen je samočinně odpálit v přesně definovaných intervalech a pod požadovaným úhlem. Ještě nikdy nebylo odpalování ohňostrojů snadnější.”
S těmito slovy strhne pompézním gestem plachtu ze stroje dvakrát tak velkého, jako je on sám. Pravda, většina věcí je dvakrát tak velkých jako on. Celý dvůr se rozpačitě kouká na kovové monstrum, ze kterého trčí na všechny strany výstupky pravděpodobně onoho převratného žebrového chlazení. Jaké je pak jejich překvapení, když drobná postava Dvorního Konstruktéra bez větších problémů monstrum strká po místnosti za kovového skřípotu z jeho útrob a nezaměnitelného klapání pásových článků o mramorovou podlahu.
Jeden z Lordových poradců se k němu nakloní a Lordovi se rázem rozjasní výraz. “A pane vynálezče, uměl by ten váš stroj střílet i vodorovně?”
“Inženýr Architekt, prosím,” dožaduje se drobná postava správného titulování. “Ano, samořejmě, že po drobné úpravě by byl SPARK schopen odpalovat rachejtle i pod velmi malými úhly. Ale kdo by chtěl odpalovat ohňostroje těsně nad zemí?”
Poradce, hrdě se hlásící k nápadu, se ujme vysvětlování momentální strategické situace říše. “Pane konstruktére, zajisté se k vaším uším již doneslo, že naše říše čelí nájezdu krvežíznivých stepních barbarů a pohraniční jednotky zatím nezaznamenaly mnoho úspěchů při pokusech tento výpad zastavit. Zajisté vám nemusím zdůrazňovat, jak je to skvělá příležitost ověřit užitečnost vašeho výtvoru v praktických podmínkách, než ten směšný útok necháme rozdrtit terakotovou armádou. Zvažte také, že pokud se váš výtvor osvědčí, nejen že získáte přízeň našeho Lorda Velitele, ale také zakázku na výrobu dalších exemplářů tohoto stroje a samozřejmě i příslib budoucích výzkumných grantů.”
Během poradcovy řeči je vidět, jak výraz Dvorního Konstruktéra přechází z nadšení do úžasu a následně se mění v opovržení.
“Stepní nájezdníci? To jako vážně chcete, abych SPARKem střílel rakety? Po lidech? Ale vždyť to je tak barbarské…”
Je však přerušen rázem nevrlým hlasem Lorda Velitele: “Dost řečí, ráno čekám praktickou demonstraci vašeho výtvoru proti těm barbarům, co poslouchají ženskou!”
“Ano, Vaše Lordstvo, jak poroučíte. SPARK bude do večera upraven a připraven za úsvitu rozmetat nepřátelskou armádu.” Ani se nepokouší maskovat své znechucení a odstrkává stroj pryč ze sálu. Jeho mumlání zaniká v klapotu pásů.
Další den ráno pak, po perné noci v provizorní dílně, zkroušený konstruktér nastupuje na vyznačenou pozici, jako by to byla jeho poprava, a pohůnci za ním sunou již upravený stroj zkázy.
Sotva však začne stroj nastavovat, jiskra se do jeho hlasu vrátí a pro sebe si mumlá: “Ohňostrůjné rachejtle vyměněny za explozivní rakety...horizontální palná pozice nastavena...oprava časování vzhledem k rozdílné hmotnosti...tabulková rychlost cválajícího koně...explozivní radius...bezpečná vzdálenost od výbuchu...ještě tady o kousek zkrátit zápalné šňůry...a je to připraveno.”
Na pokyn Lorda Velitele, s terakotovou armádou za zády, pak zapaluje doutnák.
S blížící se jízdou nervozita všech přítomných narůstá až do hmatatelných rozměrů, než ji protrhne zoufalý výkřik zpoza stroje: “To není fér, oni nedodržují tabulkovou rychlost!” ...aby záhy zanikl v dusotu kopyt armády, jež se převalí přes scénu, zanechávaje za sebou prach, smrt a zkázu...