Kudlák

Kith - Pooka

Píseň - Animal I Have Become

Typ hry - pro romanci

Role pro muže

Skřítčí střípek

Lidské tělo je tak křehké a zároveň tak odolné. I přes pečlivé pozorování a studium to přesto trvalo několik provedení v praxi, kdy si byl zcela jist, že tu hranici dokázal přesně odhadnout a poznal, kolik je potřeba vynaložit energie k ukončení života. Ale učil se rychle. Byl to také jeden z důvodů, proč ho nikdy neodhalili. Druhým byla jeho pečlivost, pomyslí si a dokončí výměnu jednoho čtverce papírové výplně dveří, na které ulpěla jediná kapka krve.
Pokud nejste pečliví, uděláte to jednou. Možná dvakrát, pokud máte štěstí. Také je neobyčejně nutná trpělivost. Bez pozorování se odkazujete pouze na náhodu, a ta je nepředvídatelná. Je hloupé neuspět kvůli něčemu, co nemůžete ovlivnit. Nejenže to ukazuje na fakt, že jste sami stejně hloupí, ale také na to, že odmítáte přijmout zodpovědnost za své dovednosti a schopnosti. Schovávát se za to, že jste neuspěli náhodou. Jak směšné a slabošské.
Pak si posune malé kulaté brýle výš na kořen nosu. Tělo uloží na rohož do polohy, ve které muž obyčejně spává.
Dále zásady. Nikdo ho nenajímal, ani mu za to nikdy neplatil. Nebylo nutné si proto pěstovat reputaci. Pevné zásady měl jen kvůli sobě. Byl to jeden z mála způsobů, kterými si dovolil se rozmazlovat - ten sladký pocit, když sám sebe nikdy nezklamal a dodržel to, co si slíbil. Své oběti si vybíral sám. Nenechával si nikým vybírat, kdo to bude.
Hlavu otočil o 180°, aby zkontroloval čas. Zbývalo mu ještě přesně jedno otočení přesýpacích hodin, než musí odejít. Téměř vše už měl ale hotové. Byl se sebou spokojený. Pokaždé je lepší než předtím, pokud tedy jde jeho úroveň ještě zlepšovat.
Z vyřezávané truhličky pod falešným prknem v podlaze pod malou skříňkou vytáhne objemný váček a svědomitě si jej uloží do záňadří.
Ano, přesně podle jeho odhadu tady bude dost na diamantový náhrdelník s motivy květin i na připlacení za vyrytí jejího monogramu. Pečlivost, to je úspěch ke všemu.
Během odchodu zvedne ze stolku přesýpací hodiny, kterým chyběla ještě polovina písku.

Lidský střípek

Chtěl jim nadávat, vykřičet jim vše do tváří, ale krk se mu stáhl a do očí mu vyhrkly slzy, které nedokázal ovládat. V žaludku cítil ostrou bolest, která ho zároveň tížila jako kovadlina. A hučení v hlavě, které ho tak vzdalovalo od jakékoliv reakce, která nebyla jen pudem, touhou utéct a zbavit se toho ponížení.
Tváře měl horké a o to víc cítil chlad jogurtu, který měl na polovině obličeje.
Před chvílí dostal facku, na ruce spolužáka byl předtím skoro celý jogurt. Ten se mu teď částečně lepil ve vlasech a odkapával do klína. On sám seděl na židli ve školní lavici, neschopný se pohnout nebo cokoliv udělat.
Kolem něj byly všude tváře spolužáků, sledovali jen jeho ponížení a smáli se. Byla to pro ně jen senzace, něco, čemu se budou smát, povídat si o tom a co bude zábavnou historkou na obědě.
Nenáviděl je.
Chtěl se jim pomstít, být pro jednou tím, kdo má převahu a kdo jim bude ubližovat. Ale nemohl nic.
Všechny ty tváře, ty pohledy, ten výsměch.
Utekl na záchodky. Co na tom, že právě zvonilo na hodinu, co na tom, že ho bude učitel hledat. Nemohl to už víc snášet.