Den první
Dneska nás přivezli do továrny. Maminka s tatínkem říkali, že sem musím jít, že mě tady naučí spoustu užitečných věcí, abych mohla žít lépe jak oni. A taky že tu budu mít pravidelně jídlo a budu moct spát v teple. Je pravda, že to by mohlo být fajn. Doma jsme některé dny toho opravdu moc k jídlu neměli.
Je tady se mnou spousta dalších dětí. Některé fňukají, některé brečí, ale většinou to neseme statečně. Vždyť tohle je přece pro nás možnost jak jednou žít lépe...
Dneska jsem toho moc nestihla. Ukázali mi ložnici, kde budu spávat. Mám vlastní matraci a deku, dokonce si prý v noci můžeme i rozsvítit, kdybychom třeba potřebovali na záchod... A na mytí jsou tu umývárky, kde teče voda ze sprchy. O tom jsem doteď jen slyšela. To doma, to jsem si musela vodu nejprve nanosit, potom až šlo se umýt.
Je to tu fajn. Jídla dostáváme dost. Celkově to zatím vypadá, že to tady bude super. Zítra bychom prý měli mít hodinu čtení a psaní, možná i počítání, a dopoledne prý budeme taky dělat nějakou práci, prý abychom si vydělali na jídlo. No, zní to rozhodně fér. Moji rodiče si nikdy na jídlo vydělat nezvládli, a tak museli ještě po práci jít pracovat na zahrádku. A i tak jsme občas měli hlad... Jediné, co mě trošku zlobí, je, že už mi tu nikdo neříká Lin, teď jsem prostě L7, ale prý to je, aby si nás dozor nepletl, když je nás tu tolik...