Den první

Jmenuju se Zhu.
Zhu, nebo mi taky spolužáci říkají Prasozhu.
A děsně u toho chrochtají, protože jsou blbí a vůbec.
Mám totiž doma prase. Máma mu říká taky Zhu.
Prase, to je velká věc! To ve vesnici každý nemůže, mít prase!
Máme ve vesnici stranická prasata, ale prase, jako jenom tak něčí, to mám jenom já.
Večer ho vždycky drbu za ušima a spolu přemýšlíme, jak uzdravíme maminku.
Maminka je totiž tuze nemocná a uzdravit potřebuje.
Dlouho o tom do noci rozprávíme - ale jenom úplně potichu, abychom ji neprobudili.