Den první

Moje maminko,

dnes spím poprvé někde jinde, než doma.

Když jsi odešla, tak to bylo těžké. Táta byl hodně sám a schovával se přede mnou často. Říkal, že budu muset víc pracovat, ale to mi nevadí. Pracoval bych klidně víc, kdyby dělal bambusové cukroví jako ty. Ale určitě si nestěžuju, to vím, že velcí kluci nedělají.

Moc mi chybíš. Je mi líto, že nemůžu jít za Tebou. Táta říká, že tam půjdu až za hodně moc let, až budu mít taky kluka a ten bude mít zase svýho. Doufám, že to bude co nejdřív. Tady, kde jsem teď, je hodně kluků, tak se s nima zkusím domluvit, jestli by třeba někdo nechtěl bejt můj.

No, hlavně jsem Ti chtěl napsat, proč dneska nespím doma.

I když tatínek moc pracuje a já taky moc pracuju, tak je to těžké. Některé dny jsme neměli ani černý bambus. A tak tatínek jednou řekl, že jsem už dost velký, abych byl taky užitečný někomu jinému, než jenom jemu. Zná prý jednoho pána ve městě. Já už vím, že myslel pana Liu. No a domluvil mi, že bych u něj mohl být a že bych se u něj měl moc dobře.

Zatím si myslím, že měl pravdu, protože mi dali dokonce vlastní přikrývku a postel, na které spím úplně sám. Takhle dospělej jsem si ještě nepřipadal. Ještě se ale nechci úplně rozhodnout, protože chci počkat na zítra, jestli budou mít barevný bambus. Jestli ne, tak půjdu asi zase domů.

To bude dneska všechno, maminko moje. Říkají, že za chvíli zhasnou, a svíčky jsem tu nikde neviděl.

Tak přeju moc dobrou noc a ať se ti tam spinká dobře a nestýská se Ti. Já slibuju, že mně moc nebude.