Den první

Dnes prý pojedu na výlet do města se strejdou Fengem. Jen já, bráškové prý nemůžou jet. Nevím proč je táta smutný a máma brečí. Vždyť se večer přeci vrátíme...

Ti divní chlápci mě normálně unesli! A strejda se jen koukal! Nacpali mě do auta a odvezli kamsi pryč.Po cestě ještě unesli další děti, byla nás plná dodávka. Asi nás odvezli někam daleko, když nás pustili ven už byla tma. Odtáhli nás do nějaké továrny kde teď prý budem bydlet. Snad mě brzo najdou a zase uvidím rodiče.

Je nás tu hodně. Většina je starších. Prý musíme hodně pracovat, abychom byli hodnotnými občany Čínské Lidové Republiky. Ode dneška jsem prý F16, jako ta stíhačka! A3 říkal že už nikdy rodiče neuvidím a dozorce ho za to praštil. Dobře mu tak, lhát se nemá. Je mi smutno ale nesmím brečet. A3 by se mi smál a navíc dozorci to zakázali.

Je to tu jak ve filmech, splachovací záchody, společné sprchy, všude světla a každý máme vlastní postel. Sice smrdí, ale má dokonce matraci! Taky jsou v oknech sítě, prý aby někdo nevypadl. Sice nevím jak by někdo mohl vypadnout z okna co je až u stropu, ale asi mají pravdu. S dozorci se nesmíme hádat. Jsou dospělí a zakázali to.

C13 v noci brečel a dozorci ho odtáhli kamsi pryč. A5 říkal že na samotku. Nechci na samotku, ať už to znamená cokoliv.