Den Druhý

Dneska se na mě přijel podívat ten pán z města.
Má oblečení, které voní benzínem a není vůbec, ale vůbec od bláta.
A táááák se mu lesknou boty!
Říkal, jestli jsem připraven sloužit Straně, a já, že Straně sloužíme celý život, tak, jak nás to učili ve škole.
Pak se mě ptal, jestli vím, která je to ta Strana, které sloužím, tak jsem řekl, že samozřejmě té správné Straně!
To ho - nevím proč - rozesmálo a řekl, že teda jo, že by to jako šlo, že se mu líbím a že spolu toho hodně procestujem a spoustu toho uvidím.
Pak tatínkovi dal tu medicínu pro maminku a tatínek se pak podepsal na papír.
Byl jsem se ještě rozloučit se Zhuem a omluvit se mu, že já uvidím moc velký kus Číny a on zůstane v chlívku.
On byl taky smutný, že jeho cena nebyla dost vysoká, aby někam jel, ale nakonec jsme byli oba rádi, že ta moje stačila, aby se maminka uzdravila.