Den Druhý

Moje maminko,

je po obědě a já mám u sebe chvilku, abych byl s Tebou. Tatínek říkal, že tu budu hodně pracovat a že mě tady udělají chytřejším. No, zatím jsme nedělali ani jedno. Jenom chvilku jsem něco natíral, ale skoro hned zase řekli, že je konec. A potom nic, až byl oběd. A taky byla ráno snídaně a nemusel jsem vůbec nosit vodu od lesa. To už někdo asi nanosil dřív, protože jí bylo hodně a každý si mohl vzít, kolik chtěl, a vůbec po nás nechtěli, abysme pro ni pak šli.

Barevnej bambus neměli, ale byla rýže a byla moc dobrá. Zajímá mě, kdy budeme teda pracovat, protože už je skoro většina dne pryč. Asi si to nechávají na zítra. Tatínek říkal, že tu na mě budou hodní, tak to je asi ono.

Mám tu hodně kamarádů. Občas se můžeme bavit, a to pak hrajeme různé hry. Všichni jsou tu dýl než já. Ptal jsem se kluků, jestli tu mají nějaké svíčky, ale nikdo neví. Chtěl bych se zeptat pana Liu. Ale to bych musel být nejlepší při práci, abych si s ním mohl popovídat. Takže se budu snažit, až teda tu práci začnu dělat. Zajímá mě, co to bude, protože jsem tu nikde neviděl pole. Zatím se cítím skoro špatně, že tady celý den nic nedělám. Akorát škoda, že si nemůžeme s ostatníma povídat častěji. Tady se musí být hrozně potichu většinou. Přes den nás hlídá pan Ming a pan Zhi. A hrozně se mračí. Ostatní říkají, že když je někdo neposlouchá, dostane holí. A kdo dostane holí, tak nemůže být nejlepší v práci a nemůže dostat odměnu. Akorát mi ještě nikdo neřekl, co ta odměna je.

Asi budu muset zase jít, maminko. Prý se půjdeme teď učit. To jsem moc rád, že budu chytřejší. tatínek říkal, že potom budu líp pracovat, když toho budu víc vědět.